Dřevostavba byla jejich osudem: Dům nám postavili za dva týdny, pochvalují si manželé

Nenechte si ujít:

Proč se Monika a Vladimír rozhodli znovu stavět, když už jeden dům měli? A proč se rozhodli pro dřevostavbu, i když Vladimír byl zpočátku zásadně proti? Přečtěte si, co považují za nejlepší investici, jaké jsou jejich zkušenosti s firmou a jak rychle se dá bydlet v novém, když vám osud hraje do karet. Na jejich krásný dům se můžete podívat ve fotogalerii.

Fotogalerie:

i Foto: Jan Planička, Se souhlasem majitelů dřevostavby

Odkud pocházíte a jak jste bydleli dříve?

Vladimír: Já původně pocházím ze středních Čech, ale na Liberecku žiji už skoro 30 let, takže se v podstatě považuji za místního.

Monika: Já jsem se tady narodila a žiji tu celý život. Původně jsme s manželem a dětmi bydleli v klasickém zděném rodinném domě, který jsme postavili, když byly děti malé. Dům jsme stavěli hlavně pro ně, aby si jej užily.

Kde se vzal nápad postavit si nový dům?

Monika: Když děti dospěly, odjely studovat do Prahy a nám byl ten dům najednou velký. Velké pokoje zely prázdnotou, bylo mi z toho smutno. Oba jsme s manželem věděli, že musíme něco změnit, a shodli jsme se na tom, že půjdeme jinam.

Proč jste se tentokrát rozhodli pro dřevostavbu?

Vladimír: Manželka už nechtěla klasicky stavět, představa roku až dvou na stavbě ji vůbec nelákala. A přišla s dřevostavbou. To jsem ale zásadně odmítal já. Nevěřil jsem, že stěna ze dřeva udrží třeba kuchyňskou linku plnou nádobí. Taky jsem si hned představil pohádku O třech prasátkách, jak tam vlk jen foukne a celý dům se zbortí... Tak nějak jsem si představoval dřevostavby.

Jak novodobá tři prasátka napravila reputaci dřevostavbám

Monika: Manžel jako klasický stavař byl zásadně proti konstrukci ze dřeva. Říkal tehdy, že dřevostavbu jedině přes jeho mrtvolu. Já už jsem si ale pomalu zjišťovala nějaké informace a koukala po pozemcích, až jsem našla tuto parcelu. Jeli jsme se sem podívat a dali jsme se do řeči se sousedy, kteří stavěli dřevostavbu s firmou RD Rýmařov. Pozvali nás k sobě a celý dům nám ukázali, což nám, a hlavně manželovi, usnadnilo rozhodování pro dřevostavbu.

Photocredit: Jan Planička

Podle čeho jste si vybírali pozemek? Jaké byly vaše požadavky?

Monika: Chtěli jsme hlavně v dosahu všechny důležité služby, což náš pozemek splňuje do puntíku. Na autobus je to pět minut, je tady doktor, policie, škola, a hlavně máme krásné okolí na vycházky.

Prohlédněte si dřevostavbu také v krátkém videu:

Takže jste hned věděli, že je tento pozemek ten pravý?

Monika: Když jsme se sem před pěti lety přijeli podívat, nabízely se pouze pozemky pro řadové domky. Ten jsme ale nechtěli. A manžel tehdy stál tady na této parcele a říkal, že by se mu líbila. Oba jsme tu cítili pozitivní energii, klid a pohodu. Zavolali jsme majitelce, že bychom o pozemek měli velký zájem, a ta do hodiny volala zpátky, že je náš.

Vladimír: Víte, jaký je v této lokalitě dobrý pozemek? Takový, ze kterého je vidět na Ještěd. A to od nás je.

Photocredit: Jan Planička

Byly nachystané všechny přípojky?

Vladimír: Veškeré inženýrské sítě byly dovedeny na hranici pozemku. Přípojky jsem si dělal sám, a to včetně plynové, kterou teď sice nevyužíváme, ale s rostoucími cenami za elektřinu se to v budoucnu možná změní.

Jak to bylo se stavebním povolením, vyřizovali jste si ho sami?

Monika: Ano, věděla jsem, co je potřeba, a nachystala jsem si dopředu všechny podklady ohledně sítí ještě před projektem. Asi do měsíce se mi všechny „vyjadřovačky“ vrátily odsouhlasené. Samotné stavební povolení pak bylo vyřízeno za 21 dnů. Neměli jsme žádný problém, všechno šlo jako po másle. Určitě to ale bylo také tím, že jsme oba z oboru, takže víme, kde co má být, a všechno jsme pečlivě nachystali, včetně doplněné projektové dokumentace, kterou od dodavatele dřevostavby neobdržíte ve stavu předložitelném pro stavební úřad.

Petr: Banka nám dělala velké problémy. Kompromisy jsme ale dělat nechtěli

Nastaly s povolením nějaké problémy, které bylo potřeba řešit?

Monika: Malý problém jsme řešili pouze s odborem životního prostředí. Jinak bylo až neuvěřitelné, jak vše proběhlo bez problému. Asi to tak mělo být.

Vladimír: Ještě jsme řešili problém s odstupovou vzdáleností od sousedních pozemků, která u garáže nebyla dostatečná. Měli jsme ale souhlas obou sousedů, takže jsme nakonec dostali výjimku v souladu s příslušnou vyhláškou.

Photocredit: Jan Planička

Takže si se sousedy rozumíte?

Monika: Ano, musím říct, že máme opravdu bezvadné sousedy. 

Jak jste si vybírali realizační firmu? Bylo to jen na základě doporučení sousedů?

Monika: Na realizační firmu jsem narazila už dříve v nějakém článku. Hodně je tam chválili, tak jsem si našla jejich webové stránky a firma se mi zalíbila. Manžel to ale tehdy odmítl, a až když jsme přijeli sem a viděli dům sousedů naživo, změnil názor.

Vladimír: Jako stavební technik jsem ale chtěl mluvit i s projektantem, než se rozhodnu. Takže jsme si našli, kde má firma nejbližší vzorový dům, a jeli se tam podívat a promluvit si s projektantem. Stálo to za to, vše nám vysvětlil a poradil. Taky se nám líbilo, že se vším se dalo hýbat. Případné změny v půdorysu nebo zvětšení oken, které chtěla manželka, nebyly vůbec problém.

Jak dlouho trval celý proces od výběru domu až po samotnou stavbu?

Monika: Bylo to všechno strašně rychlé. V říjnu jsme našli pozemek a během dvou týdnů jsme podepisovali smlouvu. V listopadu a prosinci jsme vybírali dům, v únoru už jsme měli hotový projekt, v květnu jsme již měli vyřízené stavební povolení. V létě se udělala základová deska, 13. října se začalo stavět a 27. října jsme dostali klíče od kompletně hotového domu. 

Photocredit: Jan Planička

Chápu to správně, že samotná stavba domu trvala pouze 14 dní?

Monika: Je to tak. 13. října ráno začali s hrubou stavbou a večer byla hotová. Říkali nám tehdy dopředu, že potřebují toho třináctého mít vchodové dveře, ty jsme si dodávali sami, aby mohli dům zamknout. A opravdu, večer zamykali dveře od hotové hrubé stavby. 27. října nám pak předávali hotový dům. V den předání mi volali a říkali mi, ať si s sebou vezmu bačkory. Myslela jsem, že si ze mě dělají legraci, ale tady to bylo opravdu kompletně hotové. Okna, radiátory i podlahy – vše bylo perfektně umyté a uklizené.

Dělali jste na domě něco svépomocí?

Vladimír: Ano, garáž. V projektu bylo pouze garážové stání, to jsme ale zrušili a postavil jsem klasickou zděnou garáž. Když se lila základová deska, dělal jsem současně i základy pro garáž.

Photocredit: Jan Planička

Vyskytly se nějaké komplikace nebo reklamace?

Vladimír: Samozřejmě byly, jako u každé stavby. Tomu se nevyhne nikdo. Ale vždy je to o tom, jak se vzájemně komunikuje o řešení. Tady nebyl žádný problém, vždy se dospělo ke shodě a toho si dodnes vážíme. 

Proč jste zvolili patrový dům?

Vladimír: Neměli jsme na výběr. Na tomto pozemku bylo spoustu omezení a bungalov by se nám sem nevešel.

Monika: Původně jsme patrový dům nechtěli, říkali jsme si, že se nám už nebude chtít chodit do patra. Ale nakonec jsme za to rádi, vlastně nás ty schody udržují v kondici.

Vychází návrh z typové varianty, nebo jste zvolili individuální projekt? A dělali jste nějaké úpravy dispozice?

Vladimír: Zvolili jsme typový domek – líbil se nám a dispozice nám vyhovovala. Chtěli jsme jen menší úpravy, ve kterých nám firma vyšla vstříc. Nebyl problém vše přizpůsobit našim představám. Například jsme zkrátili kuchyň, čímž vznikl prostor pro pracovnu, kterou potřebuji.

Monika: Taky jsme v přízemí nechtěli koupelnu. Tím, že jsme tady sami dva, nám stačí koupelna nahoře v patře. Místo koupelny dole máme technickou místnost, na kterou jsme byli zvyklí. A nechtěli jsme vanu, vzhledem k našemu věku nám přijde praktičtější sprcha. 

Photocredit: Jan Planička

Vladimír: Vše se pak upravovalo ještě v souvislosti s osazením domu na pozemek. Řešilo se, kde bude vchod, kde jaká okna, přístupová cesta a tak dále. Podle toho se pak upravovala dispozice domu.

Monika: A já jsem si ještě přála větší okna. V projektu byla totiž okna menší, bez užších křídel. Ty máme navíc, aby byl prostor více prosvětlený.

Popis domu a dispozice:

Dvoupodlažní typový domek Kubis 74 s dispozicí 5+kk nabízí obytnou plochu 115 m². V přízemí je menší zádveří, ze kterého se vejde do prostorné chodby. Téměř celou plochu prvního podlaží zabírá obývací část s jídelnou a kuchyňským koutem. Z obýváku vedou dveře na terasu. Kuchyň byla v případě tohoto domku zmenšena, a vznikl tak prostor pro pracovnu. V přízemí se dále nachází záchod s umyvadlem a technická místnost. Ve druhém podlaží je ložnice majitelů, dva pokoje, které jsou pro děti a jejich partnery, když přijedou na návštěvu, prostorná koupelna a šatna. Půdorysy obou podlaží si můžete prohlédnout také v naší fotogalerii.

Photocredit: Jan Planička

Jak máte vyřešený systém vytápění? Jste s ním spokojeni?

Monika: Hrozně dlouho jsme řešili krbová kamna a strávili jsme nad tím opravdu spoustu času. Jak jsme se ale zabydleli, zjistili jsme, že tu je obrovské teplo a že kamna vůbec nepotřebujeme. A to jsem se toho bála. Nemám ráda zimu, takže jsem si vymínila větší radiátory oproti projektu. Nakonec je tu ale krásně teplo a větší radiátory by ani nebyly potřeba.

Vladimír: Projektant nám kamna od začátku vymlouval s tím, že je ten dům natolik energeticky vyvážený, že je určitě potřebovat nebudeme. Já si navíc hned na začátku do projektu místo klasického fasádního 10cm polystyrenu prosadil 16cm grafitový, který má o 20 % lepší izolační vlastnosti. Díky tomu máme mnohem menší tepelné ztráty. Termoregulace domu je taková, že i v zimě je tu opravdu teplo.

Máte už roční vyúčtování? Kolik vám vychází měsíční náklady na provoz domu?

Vladimír: Máme tady jen elektřinu, na kterou topíme, vaříme, svítíme, jede na ni čerpadlo v tlakové kanalizaci a bazén. Náklady máme zhruba 24 000 Kč ročně za všechno, což je ve srovnání s naším minulým domem asi třetinová částka.

Jak máte řešeno stínění či chlazení? Nepřehřívá se vám dům v létě?

Vladimír: Okna mají trojsklo a hlavně venkovní žaluzie. To je asi nejlepší počin, který jsme mohli udělat.

Monika: To byla jediná věc, která mi opravdu chyběla u našeho předchozího domu. Tehdy jsme do nich nechtěli investovat, ale pak jsme toho celou dobu litovali. Takže první, co jsme panu projektantovi řekli, že hlavně chceme předokenní žaluzie. V zimě chrání a teplo z domu neuniká, v létě naopak nepouští teplo dovnitř.

Vladimír: Když v létě odcházíme do práce, žaluzie zatáhneme. A když se odpoledne vrátíme domů, je tady příjemných 22 stupňů.

Photocredit: Jan Planička

Máte v domě nějaké energetické technologie, jako třeba solární panely nebo tepelné čerpadlo?

Vladimír: Nemáme. Na začátku jsme se s projektantem bavili jak o tepelném čerpadle, tak o fotovoltaice a solárních panelech, ale když jsem si to propočítal vzhledem k nákladům a životnosti, zjistil jsem, že se nám to nevyplatí.

S čím jste nejvíce spokojení? Co si na domě nejvíce užíváte?

Vladimír: Z hlediska užívání a provozu nám největší radost dělají právě ty žaluzie.

Monika: A za mě jako za ženu musím říct, že jak je domek malý a kompaktní, nemám problém mít hned uklizeno. Mám ráda, když je pořádek, a tady za odpoledne uklidím celý dům. A musím přiznat, že si tento domek i mnohem více užívám, než ten náš původní velký. 

Vladimír: Je to samozřejmě dáno i životní etapou. S malými dětmi je spousta starostí a na dům není už tolik času. Teď, když jsme tu sami, máme na vše čas a můžeme si ho užívat.

Photocredit: Jan Planička

Splnila stavba všechna vaše očekávání? Kdybyste byli opět na začátku, rozhodli byste se stejně?

Monika: Určitě ano, já jsem nadšená a neměnila bych. Manžel se na začátku hodně bál a byl proti, to já jsem byla ta, která chtěla změnu.

Vladimír: V naší rodině totiž vždy platilo, že „dům je grunt na život“. Pochopil jsem ale, že dnes už je to jiné a není důvod lpět na něčem, co je přežité. 

Je něco, co byste ve svém domě udělali jinak?

Vladimír: Asi bych ještě přidal izolaci na střeše, stejně jako jsem to udělal u obvodových zdí. Nemůžu říct, že by se nám to podkroví přehřívalo, ale ten tepelný komfort je jiný než v přízemí.

Monika: Já jsem původně chtěla nahoru klimatizaci. Rozmluvili mi ji, ale teď toho trochu lituji.

Překvapilo vás v průběhu stavby něco?

Monika: Určitě rychlost, s jakou to všechno šlo. To bylo neuvěřitelné. A taky preciznost a čistota, s jakou montážníci vše udělali. Byli jsme opravdu nadšení z přístupu celé firmy a všech, kteří se na stavbě podíleli. Všichni do jednoho byli úžasní a dodnes na ně vzpomínáme.

Vladimír: Bezpochyby mě překvapili lidé, kteří pracovali na naší stavbě, a to opravdu v tom pozitivním smyslu. Nevím, zda jsme na ně měli štěstí, nebo je to firemní standard, ale tady jsem smekal. Spoustu těch kluků, kteří na naší stavbě pracovali, si pořád pamatuji jménem. Kdykoliv jsme pak cokoliv řešili, nikdy nebyl problém se s nimi domluvit. Vždy udělali, co bylo potřeba. Můžu říct, že to pro mě bylo životní setkání.

Co byste za sebe poradili lidem, kteří se teprve chystají stavět?

Vladimír: Informace. Jednoznačně ať si nejdřív zjistí všechny potřebné informace a recenze na firmu. Kdo je připraven, není překvapen.

Monika: Hodně nám taky pomohly reference a zkušenosti lidí, kteří už dřevostavbu mají.

Děkujeme paní Monice a panu Vladimírovi za velice příjemnou návštěvu v jejich úžasné dřevostavbě a přejeme jim v ní mnoho spokojeně prožitých chvil.

P.S. Máte zájem získat moderní kamna na dřevo zdarma? Na webu HS Flamingo právě probíhá soutěž o kamna za 50.000 Kč. Účast v soutěži není složitá a šance na výhru je poměrně vysoká.

Plánujete stavbu rodinného domu? Navštivte ONLINE KURZ, kde se naučíte, jak správně postupovat i na co si dát pozor. více informací »